Inseminace
Inseminace je často mylně zaměňována za jakýsi nesprávný termín, tj. „ Umělá inseminace“. Tento pojem je však nesmysl. Přirozená inseminace sice existuje, avšak nepatří mezi léčebné metody opakovaného nezabřeznutí feny. Správné označení pro tento, často používaný, úkon je umělé oplodnění, neboli inseminace.
První inseminace byla provedena jistým opatem Lazzarem Spallanzanim. Nejprve zkoušel inseminaci na několika exemplářích hmyzu a obojživelníků, posléze cca v roce 1780 provedl úspěšnou inseminaci feny.
Inseminace má kromě četných nevýhod, jako je ztráta pohlavního pudu nebo nepřirozenost, také výhody. Jednou z nich je např. eliminace infekčních pohlavních chorob. V našich podmínkách se, ale vyskytuje jen běžná bakteriální mikroflóra. Tento fakt však můžeme využít, pokud bychom chtěli krýt fenku v zahraničí. Potom může majitel zahraničního psa požadovat potvrzení o vyšetření na brucelozu a nebo rovnou nabídne inseminaci. Neméně zajímavou výhodou je automatického provádění laboratorního vyšetření (což zahrnuje mikroskopii poševních výtěrů, stanovení koncentrace progesteronu a endoskopické vyšetření pochvy) k určení plodných a neplodných dnů, které zvyšuje úspěšnost zabřeznutí.
Inseminace by neměla být upřednostňována před přirozeným krytím a neměla by zastírat poruchy pohlavního instinktu psů. Stane-li se nám, že naše fenka zabřezne bez naší vědomosti je to velice nemilé, i když častější než to, že nám fenka nemůže zabřeznout vůbec. Majitel již má velké plány co se štěňaty, ale pořád se na ně těší marně.
Fena nezabřezla ani po opakovaném krytí s jiným psem. Buď je vina ve zdravotním stavu fena nebo jsme kryli v nevhodnou dobu či jde o vzájemnou averzi partnerů a nebo získané abnormality zevních pohlavních orgánu psa / feny, oplodnění zmrazeným semenem apod. Nastane tedy situace kdy je nutno přemýšlet o inseminaci. U fen to není zákrok nijak složitý a navíc je při dodržení jednoduchých zásad ve vysokém procentu úspěšný.
Úspěšný výsledek je závislý na několika okolnostech:
Prvním předpokladem úspěchu je správná doba inseminace. Stejně jako pro úspěšné krytí je dobré znát co nejpřesněji dobu, kdy u feny dochází k ovulaci a kdy jsou v pohlavních cestách feny nejvhodnější podmínky pro přežití spermií a největší pravděpodobnost pro spojení spermií a vajíčky. Tato doba se dá velmi přesně detekovat jednoduchým vaginálním výtěrem a pod mikroskopem se posoudí tvar a zabarvení buněk vaginální sliznice. Někdy je nutné udělat výtěrů několik. Další, ale finančně náročnější, metodou je stanovení hladiny pohlavních hormonů v krvi. Máme tedy zdravou fenku u níž jsme zjistili, že je připravená ke krytí.
Jak to tak bývá k dosažení úspěchu potřebujeme i druhou půlku, nějakého psího fešáka, který se ale buď k ničemu nemá, nebo fence nepadl do oka. Odběr kvalitního ejakulátu bývá někdy problém. Manuelní odběr je ve většině případů snadný obzvlášť v přítomnosti hárající se feny. Někdy sehraje roli stres z cizího prostředí také úvaha z dlouhodobého marného snažení psa. Nemělo by se tedy k odběru přistupovat již v době, kdy je pes unaven předchozími pokusy.
Lepší je jistě zkusit dvakrát třikrát přirozenou cestou a pak hned přistoupit k inseminaci. Vlastní inseminace se provádí inseminačním katetrem za přísných hygienických podmínek tak, aby nedošlo ke kontaminaci pohlavních cest feny infekcí. Po aplikaci inseminační dávky je nutné fenu asi 15 minut držet na místě
s vyvýšenou zádí a poté dalších 15 minut se sní procházet na vodítku a nedovolit jí vymočit se.
Při dodržení těchto pravidel se nejspíš můžeme těšit za dva a půl měsíce na štěňátka.